Autor: Vlastimil Vilímek | Praha dne 09.10.2023

Nicméně s rostoucím uvědoměním dopadů na klimatické změny a nezbytnosti zaměřit se na čistší formy energie, se státy po celém světě rozhodují pro omezení a postupné ukončení využívání uhlí.

Rychlost a úspěšnost těchto kroků je předmětem širokých diskusí a záleží na řadě faktorů, včetně politické vůle, dostupnosti alternativních zdrojů energie a ekonomického kontextu.

Jak přistupují jednotlivé země k ukončení spalování uhlí?

Rakousko se pyšní tím, že se stalo prvním státem Evropské unie, který na počátku roku 2020 ukončilo spalování uhlí pro výrobu energie.

Německo, sedmá největší uhelná velmoc na světě, přislíbilo, že do roku 2038 ukončí využívání uhlí.
Tento záměr je součástí širší strategie zaměřené na přechod na čistší zdroje energie a snížení emisí skleníkových plynů.

I Velká Británie, kolébka průmyslové revoluce, která byla hnána uhelnou energií, si dala závazek ukončit využití uhlí do roku 2024.
Jejím cílem je přechod na nízkoemisní zdroje energie jako je jaderná energie a obnovitelné zdroje.

I přestože je transformace energetického sektoru náročná pro všechny země, některé z nich ji mají ještě těžší.

Příkladem mohou být Čína a Indie, dvě nejvíce zalidněné země naší planety, které jsou výrazně závislé na energii z uhlí.

Čína je momentálně nejen největším těžařem uhlí, ale také jeho největším konzumentem, jelikož ho využívá pro výrobu energie.

Situace v Indii je podobná.
Tato země čerpá téměř 72% své elektrické energie z uhlí, což naznačuje, že její přechod k udržitelnějším zdrojům energie bude pravděpodobně pomalý a plný výzev.

A jak se na tuto změnu připravuje Česká republika?

Česká republika je v současné době stále významně spjata s uhelnou energií, která tvoří přibližně 42 % všech primárních energetických zdrojů v zemi.

V roce 2019 Česká republika zřídila tzv. Uhelnou komisi, jejímž cílem je stanovit finální datum ukončení těžby a spalování uhlí.

Komise vznikla na základě usnesení vlády č. 565 z 30. července 2019 a funguje jako poradní orgán. Svým statutem se zavázala poskytovat vládě objektivní a konsenzuální návrhy ohledně budoucího využití uhlí, včetně všech souvisejících aspektů.

Komise je složena z odborníků na energetiku, vládních zástupců, představitelů průmyslu, regionů a nevládních organizací.

Inspirací pro její vznik se staly podobné komise v Německu a v dalších zemích.

A je na tuto změnu připravena i Česká republika?

Podle posledního usnesení Uhelné komise ze 7. zasedání (4.12.2020) by rok 2038 mohl být realistickým datem pro ukončení využití uhlí pro výrobu elektřiny a tepla.
Nicméně komise zdůrazňuje, že toto datum je spojené s podmínkou včasné náhrady uhelných zdrojů jinými zdroji energie, aby zůstala zachována energetická bezpečnost ČR.

Přechod na alternativní zdroje energie bude v České republice vyžadovat rozsáhlé investice a plánování.

Vláda se musí vypořádat s řadou otázek, jako je energetická bezpečnost, ochrana pracovních míst v uhelných regionech a zachování dostupnosti energie pro obyvatele.

V tomto kontextu je nutné zmínit výstavbu nových jaderných zdrojů, která musí být realizována v plánovaném rozsahu a časovém harmonogramu.

Důležitým krokem bude také transformace teplárenství umožňující kontrolovaný odchod od využití uhlí při výrobě tepla.

Komise doporučuje zachování územního určení Fondu spravedlivé transformace pro uhelné kraje (Moravskoslezský, Karlovarský a Ústecký), kde je alokováno přibližně 42 miliard Kč.

Zároveň navrhuje zvýhodnění pro uhelné kraje v rámci Modernizačního fondu, kde je celková alokace více než 120 miliard Kč a investice do veřejné infrastruktury z IROP, RRF a podpory podnikání OPTAK činily na území uhelných krajů minimálně 40 miliard Kč.

Česká republika tak čelí výzvě, jak nejlépe nařídit tento přechod k čistší energetice, a zároveň zohlednit sociální a ekonomické dopady tohoto procesu.

Toto doporučení je v souladu s ambiciózním plánem Evropské unie být do roku 2050 klimaticky neutrální.

Je nepochybné, že globální cíl ukončit využívání uhlí představuje složitou úlohu vyžadující intenzivní úsilí.

Každý stát čelí svým unikátním výzvám a nutnostem, které je třeba respektovat a reflektovat.

Nicméně, přes všechny tyto výzvy, je inspirativní sledovat, jak řada zemí podniká kroky směrem k dosažení tohoto cíle.

děkuji za přečtení a komentář, s přátelským pozdravem Vlastimil Vilimek

Kontakt